Chovné podmínky
V této podsekci se vynasnažím popsat základní nároky želv uhlířských na jejich chov, a to z hlediska velikosti a vybavení terária, volby substrátu, potřebného osvětlení, teplotních a vlhkostních podmínek.
1) Velikost terária
Pro mladé želvy uhlířské můžeme volit menší terárium, abychom jej mohli efektivněji vytápět na požadovanou teplotu, neboť mláďata vyžadují větší teplo, než dospělí jedinci. Pokud si pořídíte jedno či dvě mláďata, stačí jim na první roky života terárium o přibližné velikosti 80 x 50 cm. Pro více mláďat nemusí být terárium logicky x-násobně větší, každopádně jim větší prostor musíme poskytnout. S ohledem na velikost dospělých želv (okolo 30 cm) doporučuji pro chovný pár mít terárium nejméně o rozměrech 150x60 cm, čím větší, tím lepší. Výška terária nemusí být nikterak velká, i pro dospělé jedince v pohodě vyhovuje výška 50 cm, stačilo by i nižší terárium, je však třeba počítat s tím, že při páření se samec staví na zadní. Želvy jsou aktivní spíše chvilku dopoledne a večer, podle toho, jak si je naučíte na krmení, ale každopádně přes den jsou zalezlé ve svých úkrytech, takže já osobně vnímám velikost terária jako teoretickou záležitost a i když u mě mají veliké terárium, tak daný prostor v podstatě nevyužijí a většinu času tráví pospáváním ve svých úkrytech.
2) Vybavení terária
Teoreticky platí pro želvy uhlířské ta samá pravidla, co pro jiné želvy, tj. především musíme do terária dát zdroj UV záření, zdroj tepla a zdroj denního světla. K této záležitosti blíže v kapitolách „osvětlení“ a „teplota“.
Na dno terária dáme vhodný vlhký substrát v minimální vrstvě alespoň v jednom místě 10 cm, aby se želva mohla v případě potřeby zahrabat. Protože tyto želvy milují polostín a vyhledávají taková místa, umístíme do terária dostatek prostor, kde se mohou schovat. Já mám v teráriu půlky velkých hliněných květináčů, které se mi osvědčily nejlépe - je to půlkruh ve tvaru kopírujícím želví krunýř, takže želva si pod něj zaleze a cítí se bezpečně. Do terária můžeme pro zvýšení a udržení vlhkosti umístit v květináčích rostliny tak, aby je želvy nemohly okusovat. Rostliny samozřejmě volíme takové, které pro želvy nejsou jedovaté a zároveň snesou vyšší teplotu a vysokou vlhkost vzduchu. Ideální jsou tedy tropické či subtropické rostliny, avšak problém právě je, že dost z nich je jedovatých a želvy mají tendence rostliny okusovat. Mě osobně se osvědčily různé druhy kapradin a v teple a vlhku se výborně daří rostlině zvané zelenec (chlorophytum).
Do terária je též vhodné umístit alespoň jeden úkryt tak, aby byl v teplejší části – třeba částečně pod zdrojem tepla a v úkrytu tak byla vyšší teplota, aby si želvy mohly vybrat, zda chtějí stinný prostor chladnější mezi rostlinami nebo stinný prostor teplejší v úkrytu. Poloha květináče pod lampou však musí být zvolena s uvážením, protože želvy jsou zvědavé (zvláště mláďata), budou se pokoušet na květináč vyšplhat a riskujeme tím pád želvy „na záda“ přímo pod lampu, kde pokud se jí nepodaří obrátit, hrozí její úhyn.
Konečně v teráriu nesmí chybět miska na potravu, miska na vodu a koupání, případně miska na vaječné skořápky či granule. Miska na potravu se mi osvědčila klasická hliněná podmiska pod květináč, obdélníkového tvaru (aby se želvy při žraní neodstrkovaly) a glazovaná, aby šla snadno omývat. Miska na vodu by měla být mělká, aby v ní želva nemusela plavat a mohla do ní pohodlně vlézt a zase z ní pohodlně vylézt. Mě se opět (z důvodu) údržby osvědčila glazovaná hliněná podmiska pod květináč, kulatého tvaru. Ačkoli jsem se dočetl, že glazované misky nejsou vhodné, že želvám kloužou, nemohu s tímto souhlasit, želvy si zvyknou a pokud jsou misky mělké, želva se z ní vždy dostane, i když musí třeba vyvinout větší úsilí, alespoň si „zasportuje“ a vždy si nějak poradí. Takovéto glazované misky jsou špičkové na údržbu, a i když do nich do nich želvy vykonají svoji potřebu, nenatáhnou do sebe pach a želvy se tak nenaučí do nich chodit na záchod pravidelně, což se u neglazovaných misek bohužel stane (moje vlastní zkušenost od želv z rodu Testudo). Z misky na vodu chodí želvy uhlířské nejen pít, ale taky se rády ve vodě koupou, obzvlášť když jim dáme čistou vodu a je vlažná nebo mírně teplá.
3) Volba substrátu
Volba substrátu je zásadní otázkou, protože želvy jsou s ním v kontaktu 24 hodin denně. Neexistuje univerzální 100% správná odpověď, jaký substrát bychom měli volit. Vždy to záleží na chování zvířat, kdy sami poznáme, že jim něco nevyhovuje. Dalšími faktory, které ovlivňují volbu substrátu, je teplota a vlhkost vzduchu v místnosti a poloha terária v místnosti (zda je umístěno hned u topení či naopak v chladném rohu místnosti). V neposlední řadě ovlivňuje volbu substrátu i poloha jeho určení, tím mám na mysli, zda bude v oblasti krmných misek či v oblasti světel a odpočinku, případně v domečku.
Substrátů je na trhu několik druhů, někteří chovatelé naopak kupované druhy nevyužívají a substrát si vyrábí sami podle svého uvážení. Setkal jsem se proto s názorem, že pro želvy uhlířské je nejlepší směs klasického bílého písku se zahradní zeminou v poměru 1:3, jiní chovatelé zase písek vůbec nedávají a dávají jen zeminu, kterou posypou nastříhanou slámou případně senem atd. Z kupovaných substrátů lze nejčastěji volit z různých druhů kůry, lignocelu, rašeliny, případně míchaných terarijních substrátů (kdy už máme smíchaný lignocel s pískem).
Nebudu na tomto místě rozebírat výhody a nevýhody jednotlivých substrátů, jednak by to bylo na dlouho a jednak si to každý umí vyhledat na internetu. Omezím se proto jen na popis, jakou variantu substrátu jsem zvolil já. Já si buď kupuji již hotovou (namíchanou směs) lignocelu a písku, k sehnání pod názvem "terarijní substrát" nebo si substrát míchám ze složek, tzn. lignocelové kustky (lisované) nechám napučet vodou a pak smíchám s bílým pískem. Různé pověry, že želvy mhoou pozřením lignocelu se "ucpat" atd. nejsou pravdivé, alespoň já za leta chovu takovouto zkušenost nemám.
V oblasti misek na krmení a pití mám položenou dlaždici, protože se snižuje pravděpodobnost, že želva pozře lignocel, což jak jsem psal výše jí nevadí, ale proč to zbytečně pokoušet, i když samozřejmě želvy si substrát na dlaždici postupem času natahají. Někteří chovatelé používají i hobliny s odůvodněním, že dobře drží vlhkost a dobře se udržují (trus je na nich dobře viditelný, stejně tak jako zbytky potravy). To je sice pravda, ale já osobně nedoporučuji používat hobliny jako substrát, protože jsem slyšel názor odborníka, že ve vlhkých hoblinách vznikají spory plísní, což rozhodně není pro želvy uhlířské (pro žádné živé zvíře) dobré.
4) Osvětlení
Jak jsem již naznačil, základem vybavení každého terária je vhodné osvětlení. V žádném případě pro želvy nesmí chybět zdroj UV záření, nejlépe UV výbojka, která je zároveň též zdrojem tepla. Můžeme též použít spirálovou UV žárovku (např. kroucenou 26W UVB200 nebo UVB150 od výrobce Exo Terra nebo 26W 15.0 UV od výrobce Reptiplanet), ale pak hned vedle ní musíme umístit budovou žárovku o výkonu 25-60W (dle velikosti prostoru a dle výšky zavěšení nad substrátem). UV výbojka je sice dražší, ale je to UV i teplo a světlo v jedné žárovce. Dalším zdrojem světla pak musí být zářivka (dnes již ideálně LED) s vhodným světelným spektrem (5.000-6.500 K).
5) Teplota
Jak jsem uvedl v kapitole věnované výskytu želv uhlířských, tyto želvy pochází z oblastí Jižní Ameriky, které se vyznačují relativně vysokými teplotami a značně velkou vlhkostí. Tyto podmínky musíme simulovat i v teráriu, abychom želvám maximálně usnadnili život a byly tak spokojené. Požadovanou teplotu v teráriu docílíme buď použitím bodové výhřevné žárovky ( v obchodě označená slovem "spot" či "halogen") nebo použitím keramického zářiče (topítka). Bodová žárovka má výhodu, že pod ní je mnohem vyšší teplota a dělá i světlo. Pro malé ževly stačí 25W-40W, pro velké želvy je vhodnější UV výbojka s větší wattáží, já používám 160W značky Terrasaur nebo Reptiplanet, ale je i řada jiných.
Teplota v teráriu přes den by se měla pohybovat v rozmezí 28-30° C s tím, že pod zdrojem tepla může být i vyšší - až 36° C. Přes noc je vhodné zajistit pokles teploty na 21-23° C, což je zajištěno tím, že lampy v noci nesvítí a nehřejí a želvy tak mají teplotu stejnou, jaká je v místnosti.
6) Vlhkost
Vysoká vlhkost je pro želvy uhlířské zásadní, zvláště pro mláďata. Prostředí, ve kterém žijí v přírodě, má velmi vysokou vzdušnou vlhkost, navíc želvy vyhledávají místa, která jsou často promáčená, do některých dokonce trvale stéká voda (různé výmoly po stromech, mokřady v okolí vodních toků atd.). Je proto nezbytné v teráriu mít vlhký substrát a to poznáme tak, že má substrát černou barvu...jakmile je hnědý nebo světle hnědý je vysušený. Do terária bychom měli umístit vlhkoměr, podle kterého se můžeme orientovat – mnou popsaná míra vlhkosti odpovídá při rozsvícených žárovkách 70%, v noci pak až 90%. Já vlhkost řeším tak, že když želvám denně měním vodu, vyleji tu starou do substrátu (samozřejmě za podmínky, že do ní želvy nevykonaly svoji potřebu či není voda znečištěná zbytky potravy). V teráriu mám na spínací hodiny zapojený mlhovač, který spíná na 10 minut každé tři hodiny. Rostliny též velmi významným způsobem pomáhají udržet vlhkost v teráriu a zároveň vyrábějí kyslík, takže živé rostliny velmi doporučuji v teráriu umístit. Přes letní dny je vhodné mít terárium pootevřené, uniká sice vlhkost, ale zajistíme, že se želvy zbytečně nepřehřívají.